Není hanba upadnou, ale příliš dlouho ležet

1. kapitola

1. dubna 2010 v 7:22 | _Felis_ |  Last Confucion
Daniela se trhnutím probudila a trhlým pohybem se posadila. Její ruka vylétla směrem k lampičce a rozsvítila ji. Světlo zvíraznilo mihotavý stín v rohu. Vyskočila na nohy a vrhla se k hlavnímu vypínači a rozsvítila velké světlo. To byl jen sen, ujišťovala se, jsem jen hloupá, že tomu věřím. Potichu vyťapkala z pokoje a otevřela dveře na záchod. Bála se chodit v noci z pokoje. Už několik nocí ji strašily sny plné andělů a temných postav. Jedna z nich zašeptala to není tvoje vina. Nechápala jejich smysl a ani nechtěla. Potichu zavřela dveře na toaletu a přeběhla do pokoje, kde zhasla a lehla si na postel. Zpoza závěsů pronikalo tlumené sluneční světlo, svítalo. Ještě že je víkend, oddechla si a zabořila hlavu do polštáře. Ale pořád ji svit rušil a tak hlavu strčila pod polštář. To pomohlo a tak se za chvíli kolébala v říši snů.

"Danielo, vstávej! Už je deset hodin a já nedovolím, abyses válela v posteli celý den!" pronikl ze zdola matčin jekot.

Daniela se převrátila na záda, strhla si polštář z hlavy a potichu zasténala. To jí snad dělá naschvál! Je sobota, takže by si mohla dělat co chce!! Tohle je vážně utiskování!! Vyklouzla z peřin a odšourala se k šatní skříni. Natáhla na sebe první tepláky a triko, které našla. Pak se neochotně odšourala dolů, kde na ni čekala její matka. Měla ruce v bok a tvářila se nakrkle.

"To je dost," utrhla se na ni.
"A co dobré ráno, Danielo, to by tě nenapadlo?" odvětila Daniela. Posadila se ke stolu, naproti ní seděl tát s hlavou zabořenou do novin.
"Dobrý ráno, taťko," pozdravila ho.
"Tobě taky," zahuhlal. Poté složil noviny a nerozhodně se podíval na manželku. Ta kývla hlavou a taťka se na Danielu zahleděl.
"Vadilo by ti, kdybychom si s maminkou vyrazilï a ty bys tu byla sama doma?" zeptal se.
"Ne," pokrčila rameny.
"Výborně!" zajásal táta, "já s maminkou bychom se totiž.."
"Ehm, ehm," odkašlala si matka.
"No, tak mi pudem," vyhrkl táta.
"Co? Teď? Já myslela, že až večer?" podivila se Daniela.
"Ne, na celý den," odpověděl taťka a úzkostně se přesvědčoval, že ji to  nevadí.
"Jen běžte," popohnala je, "měli byste si na sebe udělat čas."

Matka jí věnovala zářivý úsměv, zamávala a odešla. Její manžel ji napodobil a vyběhl ven.
Daniela se spokojeně roztáhla na židli. To bude nádherný den!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereesek Tereesek | Web | 1. dubna 2010 v 11:09 | Reagovat

Hezký :-)

2 DeňulinQa~Affí:-* DeňulinQa~Affí:-* | Web | 4. dubna 2010 v 11:00 | Reagovat

AhojQy affíku!
Tak jak se vede?
u mě dobrý
-->obíhám!!

p.s. super příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama