Není hanba upadnou, ale příliš dlouho ležet

Duben 2010

Víra

23. dubna 2010 v 12:22 | _Felis_ |  Úvahy
   Víra..... To je zvláštní slovíčko. Věřit můžeme čemukoli nebo v cokoli. V boha, věřit nějakou lež nebo věřit sami sobě.

   U toho bych asi začala. Moje kamarádka je totiž katolička a kvůli své víře se dosstala do dost ošemetných sytuací. Svěřila se mi, že na minulé škole se jí kvůli tomu posmívali. Ukazovali si na ni prstem - hele, to je ta holka. Nemohla si najít kamarády kvůli jedné takové věci.... A přitom teď, na gymnáziu se o ní dá říct, že je oblíbená. Ale ikdyž se jí posmívali, pořád v Boha věřila. Já nevím, zda Bůh existuje nebo ne, ale proč někomu říkat, že ne? Proč mu to kazit? Co když má pravdu?

Já jsem takový míšenec. Věřím tvrzení vědců o vzniku Země, ale proč by nemohl být Bůh tak hodný a nenastrčit tam mikroorganismus? Občas tvrdím, že jsem z 1/4 buddhistka. Ale jen v mých mimořádných výlevech.
-----------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------

   O důvěřivých lidech vím své. Mě trvá delší chvíli, než někomu začnu věřit, ale když mou důvěru získá, tak teprve pozná, kdo jsem. Je fajn, když někomu věříte. Získává tím pocit, že je u vás vítaný a že nějaké takové to "promiň, ale já ti to neřeknu" není na denním pořádku. Ale pozor na lidi, kteří toho využívají.

   Takové sebevědomí, to dovede zamávat se životem. Určitě poznáte rozdíl mezi člověkem choulícím se v rohu a člověkem, co si vykračuje a usmívá se. Ano, i ůsměv vše může zachránit. Potom si nikdo nevšimne komplexů, když vysílá takové pozitivní vlny do světa.

   Já vím jaké to je, když ti všichni říkají Hele xxxx, to půjde, stačí si věřit. nebo, Věř si, xxxx. Ale   takové poučení je vám s prominutím k prdu. To radši zdrhněte takovým lidem z doslechu. Na mě mají takové ty "povzbuzující" řečičky možná i místy blbý vliv. Netvrdím, že mě to občas nenakopne a nemám štěstí, ale je to tak.

   Viděli jste film Moderní popelka? Určitě si pamatujete na ten nápis na zdi z původní restaurace táty Sam. Ke konci se odtrhne to divný růžový - tapeta- a odkryje takové nádherné motto.

                                         "Nedovol, aby Tě strach z prohry vyřadil ze hry."

A to je prosím, lidičky, úplná pravda!!

Můj Hapy Three Friends příběh

18. dubna 2010 v 14:55 | _Felis_
Snažila jsem se tam dát co nejméně nechutných věcí. Občas se mi z  těch videí dělá šoufl.
Je to kraťoučké, ale přece jenom to něco je..



Neděle 18.4.

18. dubna 2010 v 14:40 | _Felis_ |  My diario
Joo! Už mám doma nový nábytek, stačí, když se přestěhuje stůl a postel... A to by mělo být dneska. Přijde návštěva, a tak za výpomoc dostanou chlebíčky... XD
Jinak se mám středně. Ani KO a ani OK. POčítejte s tím, že se tady pár dnů neukážu... Jako teď. Omlouvám se,  ale psali jsme pár testů. Já dopisovala.
Možná přibude nový oblíbenec - moje spolužačka s blogem luna5.blog.cz.
Tak nazdarek

P.S.: Na Počasí & spol. mi pomohli. Doteď bylo nááááádherný sluníčko

Úterý 13.4.

13. dubna 2010 v 18:44 | _Felis_ |  My diario
Takhle vypadá těžkej den a utahanej človíček! Ve škole nás připravili o výtvarku a dali nám zemák nuda a češtinu s nenáviděnou teacher. Zlatá výtvarka!!! A navíc nám hodně učitelů dalo domácí úkoly a úča na zemák mi oznámila, že zítra dopisuju prověrku z litosféry. Už mě z toho učení bolí hlava a tak jsem si dovolila malou pauzu XD.
Na tancování taky makačka. Rozdala nám kartičky s názvy jako skok, otočka, švih, pád, převal a tak. Na konci hodiny jsem byla rudá jako rak. Ke konci hodiny ještě posilování..... Fakt super!!
Zpytuji svědomí, jelikož jsem moc necvičila na kytaru. Takže se asi vrhnu zase na povinosti. To je k vzteku. Ach, jak se má máma a táta, ti jsou jen v práci a tam nemají písemky.....
Na blog dám nejspíš nějaký rozvrh. Kdy budou nové kapitoly, kdy budu psát jednorázovky aj., kdy úvahy aj..... Ať  tu nepíšu jen bezvýznamné starostiiičky mé maličkosti

Pondělí 12. 4. Andělíčku můj strážníčku, opatruj mou známčičku.. z BIŽULE!!

12. dubna 2010 v 18:34 | _Felis_ |  My diario
Huhú... Právě jsem zjistila že moje zlaté a drazemilované dvojčátko se rozhodlo nejet se mnou a se zbytkem ročníku v tanečním studiu na soustředění v létě..... Já vím, měla bych být smutná, klečet na kolenou a s kapesníkem u nosu žebrat, aby tam jela... ale já jsem happy! Ani mi to nevadí, ona místo toho pojede s taťuldou a několika známými na vodu. To je taky fajnová věcička.
Asi co nevidět zavolám do nebeské firmy Počasí & spol. na zákaznickou linku, sídlo na třetím mraku zleva a reklamovat to venku. To že je jaro? No dovolte, nechci vás urazit, ale musím se zasmát. To je šílenost!! Je mi zima jak vy-víte-kde (obdoba na Vy-víte-kdo) je to tam, protože nevím kde to je a mrzne mi snad všechno, co jde. A to je toho požehnaně.
Zbytek třídy psal ve čtvrtek test s bižule. Koukala jsem na to jak tele na vrata a opakovala si jedinou modlitbičku co znám: Andělíčku můj stražníčku, opatruj mou dušičku... Jelikož drtivá většina třídy měla hůř jak 3. Maso. Já to budu nejspííííš psát v pátek, ale jak znám svou srabáckou část, nejspíííííš z toho sejde.
Jinak, varování pro všechny: POslední dobou mám tendenci říkat každému méďo. I mámě... Málem i učitelce, a to jsem se praštila přes ústa.

Zrušení tzv. "SB", "AFFs" nebo co to je

11. dubna 2010 v 9:04 | _Felis_ |  Blog
Hele, já se opravdu omlouvám. Ale jinak to opravdu nejde. Ja se snažila chodit na blogy k vám, ale jak mám okomentovat pár ukradených kusovek... Nebo něco, o čem nemám ani páru?? Třeba Ice Team jsem si oblíbila, Tereeska taky a..... Ale Ice Team chodí jen na Potkany, Tereesek píše pořád jenom Hezký a o psech. Asi se budu muset soustředit na něco jiného.
Oba dva blogy nechám v menu, ale komenty nečekejte. Dám tam jen pár blogů, kam ráda chodím a nejsou to Sb ani nic jiného. O Jessi uvažuju, že ji nechám, ale zbytek... Sorry.

Varning: Asi dám rubriku Reklamy. Nebo je rovnou zakážu.

2. kapitola

9. dubna 2010 v 18:40 | _Felis_ |  Last Confucion
  




























Pátek 9.4. - Bez komentáře

9. dubna 2010 v 14:06 | _Felis_ |  My diario
Můj idiotismus začíná být nebezpečně vysoký. Mé druhé já je nesnesitelně
dotěrné a já jsem čím dál víc líná. Pokud je to ovšem možné... XD

Přikládám ti na úkor nemoci, ale ta už  naštěstí  ustupuje. Doufám, že se brzo
vyléčím, je to nuda.

Pracuji na nové kapitole Last Confucion a mám jí skoro dodělanou. Nevím, zda se
máte těšit, nebo bát XD. A taky brzo přidám nějakou jednorázovku, ta taky
chrupká v rozepsaných.

                                           Přeji nádherný den

Citáty by me

8. dubna 2010 v 10:31 | _Felis_ |  Úvahy
Jsou trochu hloupé, ale baví mě je vymýšlet

Čtvrtek 8.4. - Šťastný den vypadá jinak

8. dubna 2010 v 8:03 | _Felis_ |  My diario
No, jaksi jsem nemocná. Jelikož je ráno, je mi  dobře a tak vybíjím energii u počítače. Nejspíš mám střevní chřipku, ale nic není jisté. Včera jsem měla 38°C a jednou jsem se pozvracela. To je můj život, chjo.
Docela mě překvapila moje lenost... Na blogu jsem nebyla asi týden. Jsem nějak mimo. Lidé na mě mluví a já jen tak čučim do blba a nevnímám. Nemůžu o sobě tvrdit, že nejsem normální, znám nenormálnější lidi, já se jen hádám se svým druhým já a to není šílenost, že ne? XD
Uvažuju, že bych napsala další kapitolu, ale vše záleží na mém zdravotním stavu.
A navíc mám pořádnej hlad. Včera ráno, kdy jsem byla celkem v poho jsem snědla půl misky müsli, u babičky, ke které jsem přišla v polovině školy (bylo mi blbě) jsem snědla pár piškotů a k večeři mi dali dva suchý rohlíky. Není to děs?

1. kapitola

1. dubna 2010 v 7:22 | _Felis_ |  Last Confucion
Daniela se trhnutím probudila a trhlým pohybem se posadila. Její ruka vylétla směrem k lampičce a rozsvítila ji. Světlo zvíraznilo mihotavý stín v rohu. Vyskočila na nohy a vrhla se k hlavnímu vypínači a rozsvítila velké světlo. To byl jen sen, ujišťovala se, jsem jen hloupá, že tomu věřím. Potichu vyťapkala z pokoje a otevřela dveře na záchod. Bála se chodit v noci z pokoje. Už několik nocí ji strašily sny plné andělů a temných postav. Jedna z nich zašeptala to není tvoje vina. Nechápala jejich smysl a ani nechtěla. Potichu zavřela dveře na toaletu a přeběhla do pokoje, kde zhasla a lehla si na postel. Zpoza závěsů pronikalo tlumené sluneční světlo, svítalo. Ještě že je víkend, oddechla si a zabořila hlavu do polštáře. Ale pořád ji svit rušil a tak hlavu strčila pod polštář. To pomohlo a tak se za chvíli kolébala v říši snů.

"Danielo, vstávej! Už je deset hodin a já nedovolím, abyses válela v posteli celý den!" pronikl ze zdola matčin jekot.

Daniela se převrátila na záda, strhla si polštář z hlavy a potichu zasténala. To jí snad dělá naschvál! Je sobota, takže by si mohla dělat co chce!! Tohle je vážně utiskování!! Vyklouzla z peřin a odšourala se k šatní skříni. Natáhla na sebe první tepláky a triko, které našla. Pak se neochotně odšourala dolů, kde na ni čekala její matka. Měla ruce v bok a tvářila se nakrkle.

"To je dost," utrhla se na ni.
"A co dobré ráno, Danielo, to by tě nenapadlo?" odvětila Daniela. Posadila se ke stolu, naproti ní seděl tát s hlavou zabořenou do novin.
"Dobrý ráno, taťko," pozdravila ho.
"Tobě taky," zahuhlal. Poté složil noviny a nerozhodně se podíval na manželku. Ta kývla hlavou a taťka se na Danielu zahleděl.
"Vadilo by ti, kdybychom si s maminkou vyrazilï a ty bys tu byla sama doma?" zeptal se.
"Ne," pokrčila rameny.
"Výborně!" zajásal táta, "já s maminkou bychom se totiž.."
"Ehm, ehm," odkašlala si matka.
"No, tak mi pudem," vyhrkl táta.
"Co? Teď? Já myslela, že až večer?" podivila se Daniela.
"Ne, na celý den," odpověděl taťka a úzkostně se přesvědčoval, že ji to  nevadí.
"Jen běžte," popohnala je, "měli byste si na sebe udělat čas."

Matka jí věnovala zářivý úsměv, zamávala a odešla. Její manžel ji napodobil a vyběhl ven.
Daniela se spokojeně roztáhla na židli. To bude nádherný den!