Není hanba upadnou, ale příliš dlouho ležet

Řekni mi, kdo jsem! - 2. kapitola - konec

12. března 2010 v 16:42 | _Felis_ |  My diario
Je to krátké. Ale nechtěla jsem to udělat jednodílné, to by bylo moc dlouhé

Měl jsem divný sen. Byl jsem jako malé dítě v kolébce, nade mnou se
skláněla mladá žena s rudými vlasy. Smála se. Tak nádherný smích
jsem nikdy neslyšel, a myslím, že ani neuslyším. Vedle ní stál muž v
tmavém obleku. Měl neposedné hnědé vlasy, trčící všemi směry. Na tváři
měl široký úsměv, šťastný úsměv.
Mluvili na mě. Ničemu jsem nerozuměl, poznal jsem jen slova z ženiných úst.
Miluju tě. Jemně mě kolébali ze strany na stranu. Hladili mě, zpívali mi, hráli
si se mnou.... takhle šťastný jsem nikdy, co si pamatuji, nebyl.

Trhl jsem sebou. Nebyl jsem v kolébce, ale ve své posteli. Nade mnou se skláněl
nějaký muž, s neposednými hnědými vlasy.

"Jitka mě poslala," usmál se.

"Tati..." zašeptal jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 IvEt x)-Afíík =* IvEt x)-Afíík =* | Web | 13. března 2010 v 9:26 | Reagovat

Hezuu :)

2 Tereesek Tereesek | Web | 13. března 2010 v 12:44 | Reagovat

HEZKÝ! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama